Pouť v Pekařově - srpen 2016

                                P e k a ř o v s k á   p o u ť 

Jdu si takhle krajinou a potkávám krajánky, lidičky s krosnou na zádech, v bytelných botách, s čůrky potu na čele, jak zvesela kráčí do těch našich hor. Úsměv na tváři a v propocené košili. Myslím si, že jsem se nějakou časovou smyčkou dostala do minulého nebo  předminulého století. A oni, jako v těch dávných dobách, spustí veselou písničku a mně se jde hnedle lépe. Běžím za nimi, srdce plesá radostí a zvědavost mi nedá klidu, dokud jednoho z krajánků neoslovím.


Povídám: "Pane, kam se táhnete s tím flašinetem na zádech?" A on, prý, že v Pekařově je pouť, pouť flašinetářů, kolovrátkářů, jejich velký svátek. Koukám, přemýšlím, kdepak že to ten Pekařov leží. A tak se přidávám k flašinetáři a on mne vede do kopců, strání, našich krásných hor. Vysoko, daleko nad civilizací leží malá vesnička, pár domků obývaných starousedlíky, pár domků lufťáků a pár penzionů, nějaký statek a klid a mír...


Na kopci s vyhlídkou na Praděd, Medvědí horu s věžemi větrných elektráren a uřezaným vrcholem hory, plným blankytně modrých zásob horských vod připomínajících moře, po kterém každé srdce všech  tuláků světa teskně touží, poslouchám kouzelné, něžné i neuchopitelné tóny nepřeberného množství starobylých kolovrátků.






A písnička úžasných krojovaných žen plných elánu, radosti a štěstí, se nese vesničkou, třepotá se ve větru a zaniká v ozvěně našich kopců. 


Scházím z vrcholku hory zpátky do vsi a nestačím se divit, opravdu jsem se asi vrátila do minulosti, tolik aut, starých, krásných, nablýskaných a naleštěných, snad sem v nich někteří z flašinetářů přijeli a vystavili je na odiv, pro potěchu srdce.













K tomu se ozve stříbrný hlas zvonku z místní kapličky, kostelíčka chudého, ale plného lásky...


                        ...a nese se čarokrásnou krajinou a vyvolává vzpomínky na dětství a jeho sny...





S klidem v srdci se pomalu vracím do našich všedních dnů, ještě, aby pocit z tajemna nevyprchal, se zastavuji v Žárové u celodřevěného kostelíčka...



...a cestu ukončuji na přehradě Krásné s krásným přáním tiché noci a nového dne plného úžasných zážitků.


Share on Google Plus

About Marie Kanak

Jmenuji se Marie Kaňáková, pocházím z Olomoucka, miluji fotografování, hory, přírodu, ráda cestuji a ze svých cest se s Vámi ráda podělím o své zážitky v podobě krátkých textů a mých fotografií.