Za Vodníkem do Modré



Svět   pod   vodou   v   Modré

Není to tak dlouho, přišlo mi psaní. Pravda, trochu pomačkané, pomuchlané, se špinavou obálkou a z rožku mu kapala voda. Štítivě a s odporem ho vytahuji ze schránky, mračím se, písmo převracím v rukou a dumám, jaký tvor mohl něco takového poslat do světa. A zrovna mně. Roztrhnu obálku, prsklo to na mne sprškou vody a začínám číst. A nevěřícně kroutím hlavou. Před očima se mi objevuje obraz starého vodníka od Stříbrného potoka, jak sedí pod vodopády a sní o tom, že by se jednou mohl podívat, kam jeho stříbrná voda utíká, kam nosí štěstí. A tenhle vodník, co mi uvařil čaj z puškvorce a pelyňku, si na mne vzpomněl a pozval mě do svého nového domova. Do místa, kam na své pouti, na kterou se vydal chvíli potom, co jsem ho navštívila, doputoval, kde se mu zalíbilo a kde cítil, že může uložit své staré kosti k zaslouženému odpočinku, kde bude doma. Když vyrážel na cestu z míst svého mládí věděl, že tak, jako jeho stříbrná voda se nikdy nevrátí, tak i on si jde hledat nový život a na divoký, hučící vodopád bude jen tiše, ve svých snech, vzpomínat. Putoval dlouho a daleko, hledal v mnoha dnech, i v mnoha nocích, hledal čistou vodu, němé rybí přátele a radostný křik dětí, hledal moudré lidi, se kterými by večer, po vykonané práci, mohl usednout ke svému puškvorcovému čaji a klábosit o všedních starostech dne. Hledal dlouho, ale jeho cesta se naplnila. Pojďte se se mnou za starým vodníkem podívat do Slovácké vesničky Modrá, kde našel svůj vysněný klid. 


 
















                            


Share on Google Plus

About Marie Kanak

Jmenuji se Marie Kaňáková, pocházím z Olomoucka, miluji fotografování, hory, přírodu, ráda cestuji a ze svých cest se s Vámi ráda podělím o své zážitky v podobě krátkých textů a mých fotografií.