Skalní město Pasák nad Brannou


                                               P a s á k

       Žil a byl, jednou, kdysi dávno tomu, co ještě ve skalních jeskyních čertiska hlídala své poklady, mladíček pohledný a malovaný, jako porcelánová panenka. 
       Byl synkem místního pasáka, hlídače stád ovcí a kraviček, a jak už to tak v životě bývává, osud mu byl dopředu určen. Jako jeho otec, jako otec jeho otce, jako všichni jejich předkové, také on se měl stát místním pasáčkem. Jenže chlapec snil o jiném. O, v jeho očích, velkém světě, tam daleko za hradbou hor, o životě ve městech a na zámcích a hradech. O společnosti krásných dam a vznešených mužů, o dobrém jídle a pití a světských radovánkách. O všem tom, o čem se povídávávalo při zimních večerních posezeních u loučí ve starých dřevěných srubech, kde byl jeho domov. 
       Přišel čas, kdy vyhnal svoje první stádo huňatých oveček vysoko do hor, na Alojzovské louky. Stoupali  do kopců na pastviny plné bylinek a šťavnaté travičky, co ovečky mají nejraději. Cesta vedla kolem horské studánky, křišťálového pramínku zázračné vody a chlapec se nad vodní ploškou naklonil, aby uhasil svoji žízeň. A tu vidí, nádherný obraz. 
       Krásný mladý muž, celý v stříbrném na něho vzhlíží z vodních hlubin, směje se a láká ho do světa, za poznáním. 
       Chlapec sám sebe nepoznal, jen tiše záviděl tu krásu, která ho obklopovala. Ovečky se mu rozutekly po pastvinách, mladíček  usedl do stínu stromů a začal žehrat na svůj osud. 
       Znova vstal, šel se podívat na vznešeného panáčka ze studánky, usedl a s pláčem si stěžoval bílým břízkám s rozechvělými listy na svůj osud. Proč on nemůže být na místě svého odrazu, proč on musí hlídat stáda ovcí cizím lidem a nemůže vidět svět, proč on musí být tak nešťastný...
       A tu se chvějící se lístky bříz roztřásly skutečnou hrůzou, větvemi zakvílel divoký poryv větru, zadul pastevecký roh a před mladíkem stanul sám vládce hor, mocný pastýř, sám svým osudem poznamenaný divoký, za života krutý, mocný, nejmocnější skřet.  
       Stál nad chlapcem a se smutkem v očích mu praví: 
                                                                                    "Nemohu splnit Tvá nesmyslná přání, ale mohu způsobit, že poznáš, jak nesmyslná jsou." 
       Mladík se vzdorem pohlédl na mocného muže a vztekle prohlásil, že jeho přání je, se zbavit celého stáda ovcí a moci prožít svůj život podle svých představ. 
       Tu prastarý skřet ze zlatého města, plný bolesti nad arogancí mladého muže rozhodl: 
                                                                                                                                      "Budeš tu stále, zde, na tomto místě, stát a hlídat své, Tebou tak zatracované, stádo, budeš zhlížet na pastviny, údolíčka i les a budeš zde stálým hlídačem té krásy, co se zde nachází a co Ty nechceš vidět.  Budeš zde strážit celou tu nádheru a snad jednou, až Tvoje mysl dospěje, poznáš svoji chybu a začneš tento kraj milovat tak, jako jsem se to naučil i já." 
       To řekl, svojí mocnou holí udeřil třikrát do země, zatroubil na svůj roh a chlapec i s celým stádem zkameněl. 
       A tak tam stojí dodnes, kouká do kraje a hlídá, aby se pocestným, ani zvěři, nic zlého nestalo a chodili si k němu pro radu a pochopení. Pojďte se se mnou za ním podívat, jak se mu daří a potěšit ho střípky drbů z velkého světa, kam se nikdy nedostal. Velký svět chodí za ním. 

                           





































Share on Google Plus

About Marie Kanak

Jmenuji se Marie Kaňáková, pocházím z Olomoucka, miluji fotografování, hory, přírodu, ráda cestuji a ze svých cest se s Vámi ráda podělím o své zážitky v podobě krátkých textů a mých fotografií.