Kostelíček Božího Těla

Kosteléček Božího Těla nad Bludovem u Hrabenova


       Kdysi dávno, v dobách největší slávy Petrových kamenů, byla mezi lidem rozšířená pověst, že boží tělo, podávané při svatém přijímání, má zázračnou moc uzdravovat nejenom lidi, ale i dobytek. A báby kořenářky, znalé všeho zázračného kvítí, co rostlo na zdejších loukách, tuto pověst rády podporovaly. Když už nepomohly bylinky, mohl pomoci jedině zázrak. Také na své rady nejedna bába kořenářka krutě doplatila. Jsme přece v kraji nechvalně proslulých čarodějnických procesů. 
      Šel jednou sedlák z vesnice nad Bludovem, z Hrabenova, na mši svatou do kostela a ke svatému přijímání s úmyslem, donést svatou hostii domů krávě, co špatně dojila.    
      Všechno proběhlo podle jeho představ, hostie skončila zabalená v kusu posvěceného plátýnka a zastrčená mezi listy modlitební knížky.  Sedlák se stavil za přáteli a známými v místní krčmě, popovídal, pojedl a hlavně popil na jejich zdraví a na zdraví svého dobytka a k večeru se vydal na cestu domů, přes kopec do zdejších hustých lesů. 
      Kráčí do prudkého kopce úzkou, nepatrně prošlapanou pěšinou, větve stromů se mu odírají o oblečení, ptačí štěbetání utichá a na sedláka padá strach a bázeň. Snáší se vlhká mlha, zalézá do záhybů oděvu a tma halí za dne známá místa. 
      Sedlák má upito, smysly rozjitřené, rozbíhá se do lesa, aby unikl nastupujícímu děsu. Utíká do kopce, klopýtá přes kořeny, kutálí se do rokliny a ztrácí svoji orientaci. Prostě neví, kde je. Najednou je okolo něho absolutní ticho. Klid, ticho, ani stébélko se nezachvěje, ani větev stromu nezapraská. Sedlák zpocený strachem, unavený bezcílným během, celý rozbolavělý od neustálého padání, se svalí do mechu a klidně, jako nevinné miminko, usíná. 
      Ráno mu píská šedá myška do ouška: vstávej, mistře, padá rosa, provlhneš, nachladíš se, utíkej domů, čekají na Tebe. A sedlák, už střízlivý, vstává a vidí, vždyť jsem kousek od vesnice, honem rychle domů, ať se nedočkám od své vlastní čeládky výsměchu. 
      Doma chce dát staré nemocné krávě svatou hostii, aby se mu vyléčila a najednou zjišťuje, že modlitební knížku se zázračným lékem nemá. Kdepak ji asi nechal?
      Za zářivého letního dne se sedlák vrací do míst svých nočních děsů a co nevidí: v dutém stromě, kam mu modlitební kniha zapadla, je od divokých lesních včel z vosku  vyroben kalich na uchránění božího těla, monstrance. Neskutečně nádherná, uklidňující záře se šíří z dutiny stromu a varuje sedláka, aby nerušil klid onoho místa. 
      Sedlák se vrátil do vesnice a donesl na svaté místo obrázek, ke kterému se chodívával modlit. Kráva se mu uzdravila i bez hostie a na zdejší svaté místo se přicházeli modlit i jiní lidé, za zdraví, za lásku i za peníze. Postavili kostelíček i s pískovcovou křížovou cestou a dodnes, když chce člověk zažít pocit sounáležitosti s přírodou , stačí přijít do zdejších míst, tiše sedět a dívat se. 
      












                           







Share on Google Plus

About Marie Kanak

Jmenuji se Marie Kaňáková, pocházím z Olomoucka, miluji fotografování, hory, přírodu, ráda cestuji a ze svých cest se s Vámi ráda podělím o své zážitky v podobě krátkých textů a mých fotografií.